Jaroslav Foglar: Chata v Jezerní roklině

18. listopadu 2013 v 16:00 |  Knihy
Jak jste už se mohli dozvědět z předcházejícího článku, který se zabýval celkově foglarovkami, moje oblíbená kniha od Foglara je Chata v Jezerní roklině. Mě se moc líbila, proto jsem neodolala a knihu si půjčila z knihovny znovu. A tak když si ji čtu, napadá mě: "A proč nenapsat článek, zabívající se jenom jednou knihou od Foglara?". Můj nápad se mi zalíbil, a proto píšu tento článek.
Je to kniha plná smutku, stachu, ale i radosti, kniha ve které se i dlouhé a nerozlučné kamarádství může překazit a jak se i slušný kluk může změnit v horšího a zlepší se (a znovu se skamarádí s tím druhým) až když málem zemře. Je to kniha plná dobrodružství, kterou když otevřu a začtu se do ní, bych nejraději zavřela až přečtenou. Takhle bych ji krátce definovala.
Ale to vám určitě nestačí. Tak to tady píšu ještě trochu podrobněji.


V této knížce zemře Pavlovi otec. Jeho maminka proto rozhodne, že se odstěhuje do Spálených Mlýnů, kde prožila své mládí. Ale Pavlovi se tam nelíbí. Nejsou tam takoví kluci se kterými by si rozuměl, spíš jím opovrhujou, kdežto v místě jeho původního bydliště ho považovali za svůj vzor. Když ještě jeho tatínek žil, tak s ním cvičil, proto měl vypracované tělo a byl silný. Ale on ani nechtěl aby si ostatní mysleli, že se chová povýšeně nebo že je pyšný. Byl to kluk, se kterým se chtělo kamarádit hodně kluků. Ale ve Spálených Mlýnech to vypadalo, že si žádného kamaráda nenajde.
Jednou šel někam za město, chtěl se dostat někam do přírody a zažít tam dobrodružství. Šel, šel a šel až našel krásné místo, které nazval Jezerní kotlina. Za nějakou dobu zjistil, že do Jezerní kotliny nechodí sám. Dokonce zahlédl toho "vetřelce". Proto ho stopoval až ho dostihl. Byl to Ludva z jejich třídy. Pavel a Ludva se spolu zkamarádili a stali se znich nejlepší kamarádi. Do Jezerní kotliny chodili často. Mnohdy spolu prožívali mnohá nebezpečí u kterých si mysleli, že za nimi číhá smrt. Dokonce měli tu čest poznat skupinu kluků (ti je stopovali, pronásledovali, ...), kteří si říkali Tarantule. Taky prožije mnohé útoky na jejich Zavřenou knihu, knihu kterou Ludva sám psal.
Ludvu jednou napadlo, že si postaví v Jezerní kotlině chatu. Proto začali shánět materiál a pomalu stavěli chatu. Když byli letní prázdniny, tak v ní i přespávali. Bylo to prostě super.
Jednou je ale potkalo neštěstí. Jejich kamarádství se rozpadalo a Ludva se začal "kazit" (začal kouřit, ...). Až když málem zemřel, tak se napravil a s Pavlem se znovu skamarádil. Kniha má tedy šťastný konec.
Jsou zde i mnohá dobrodružství, které "zaviňuje" pomatenec Dernet, který žije ve stejném domě jako Ludva.
Tak alespoň trochu jsem vám knihu popsala (ale nevyrovná se to samotnému čtení knihy Usmívající se). Proto doporučuji přečíst. Snad z ní budete taky tak nadšení jako já.
Teri
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama